Svatoludmilská konference 2017

Svatoludmilská konference 2017

Z iniciativy spolku Svatá Ludmila 1100 let, jehož členy jsou rovněž město Roztoky a roztocká ř.-k. farnost, připravilo 3. října 2017 město Mělník, Regionální muzeum a Státní okresní archiv v Mělníku druhý ročník konference věnované osobnosti kněžny svaté Ludmily. V rámci velmi bohatého celodenního programu vystoupilo 12 přednášejících, specialistů v jednotlivých oblastech historického bádání, archeologie a religionistiky. Oproti prvnímu ročníku, jehož zaměření nevybočilo z rámce raného středověku, se část přednášejících zabývala i obecnějším odkazem sv. Ludmily v novější církevní i obecné historii.

Dopolední blok zahájil P. Mgr. Miroslav Herold  z české provincie Tovaryšstva Ježížova

přednáškou o působení jezuitů ve Chvalech (dnes Horní Počernice), které se v pobělohorském období staly místem úcty ke  svaté Ludmile. Bylo to dáno zejména vazbou na jezuitskou rezidenci ve Staré Boleslavi, jejíž členové se označovali za strážce Palladia země české, podle legendy daru sv. Ludmily.

Všichni jsme si příbuzní

Na to navázal Dr. Petr Nohel z Univerzity Karlovy (a též z Roztok) příspěvkem o genealogii Přemyslovců a dalších evropských panovnických rodů, které jsou příbuzensky spjaty se sv. Ludmilou, coby zakladatelkou nejstarší české dynastie. P. Nohel zejména zdůraznil fakt, že v rodové linii sv. Ludmily lze identifikovat 16 světců či blahoslavených osob, z nichž zatím posledním je císař Karel I. Habsburský, vládnoucí v českých zemích v letech 1916-1918.

Mgr. Tomáš Pražák ze Státního okresního archivu v Mělníce analyzoval homilie (kázání) litoměřického biskupa Emanuela Arnošta z Valdštejna z 18. století, věnované též sv. Ludmile.

S ohledem na dobu i místo jejich vzniku je zajímavé zjištění, že byla sepsána v češtině.

Odpolední blok pokračoval referátem o zobrazení sv. Ludmily v díle dnes již prakticky zapomenutého malíře 19. století Josefa Vojtěcha Hellicha, který přednesla sympatická mladá badatelka Bc. Anežka Kučerová. Z jeho díla si pamatujeme již jen idealizovaný portrét Boženy Němcové. J. V. Hellich se ukázal jako velký fabulátor, když do svého obrazu „Sv. Ludmila vyučuje svého vnuka sv. Václava“ zakomponoval i knížete Bořivoje, což je evidentní nesmysl, neboť kníže Bořivoj zemřel v mladém věku 36-38 let. 

Ikonografii sv. Ludmily se týkaly i další dva příspěvky; Ludmily Juzové z Pražské eparchie Pravoslavné církve v českých zemích, zaměřený na schemata zobrazení sv. Ludmily v pravoslaví a Mgr. Lukáše Snopka z regionálního muzea v Mělníce, který upozornil na zajímavé detaily v ikonografii  sv. Ludmily v mělnickém regionu.

Izotopy stroncia poodhalují nová fakta

Zřejmě dva nejzajímavější příspěvky zazněly v odpoledním bloku. Nejprve nás PhDr. Jan Frolík CSc. z  Archeologického ústavu AV ČR seznámil s výsledky současných analýz tělesných pozůstatků zakladatelských osobností českého státu, a to pomocí analýzy izotopů stroncia v kostech, zjišťováním DNA i novou revizí starších antropologických bádání. Poukázal m.j. na to, že zejména v našich zubech se ukládají stopy – izotopy naší stravy, díky nimž si můžeme utvořit přesný obraz výživy minulých generací. Je např. zřejmý odlišný jídelníček nobility od běžné populace, zejména z hlediska podílu masité stravy.

Nové výzkumy vedly i k přehodnocení určení pohlaví některých pohřbených jedinců na Pražském hradě, a také k rozporným zjištěním na základě radiokarbonového datování.

Výborným výkladem navázal Dr. Petr Meduna  z Centra pro teoretická studia AV, který se zabýval poněkud kontroverzní otázkou o (národnostním) původu svaté Ludmily. S ohledem na citace z nejstarších legend se vyvinuly dvě odlišné linie lokalizující zemi původu této kněžny. Zatímco jedna hledá její původ v „jiné“, srbské zemi (tedy v Polabí na západ od Krušných hor), druhá nachází jako její domovinu Pšov, tedy součást dnešního Mělníka. Dr. Meduna se ukázal jako rozhodný zastánce druhé verze, kterou podložil přesvědčivými (i když nepřímými) důkazy, čímž jistě potěšil mělnické organizátory této konference.

Erudovaným výkladem pokračoval doc. Dr. Pavel Milko z UK, který nás seznámil z méně známými aspekty úcty ke sv. Ludmile na křesťanském Východě, tedy v pravoslaví. Poněkud překvapil konstatováním, že na východě Evropy se sv. Ludmila těší větší úctě, než patron české země sv. Václav a v rusky mluvící oblasti je dokonce přemyslovská kněžna považována za ruskou světici.

Závěr konference patřil třem příspěvkům z novodobých dějin, zaměřených na složité vztahy ČSR k Vatikánu po roce 1945 i na formy systematické ateizace české společnosti v období komunistického režimu 1948-1989. Úplnou tečkou konference byla rešerše zpráv v  Katolických novinách o přípravách a průběhu II. Vatikánského koncilu 1962-65, dokládající cenzuru a ideologický dohled státu nad informacemi z této přelomové události v životě katolické církve.

Letošní mělnická konference byla vzorně připravena na vysoké odborné i společenské úrovni, bohatě navštívena odbornou i laickou veřejností, a nasadila vysoko laťku pro akce následující. Doufejme, že v příštím roce, kdy plánujeme svatoludmilskou konferenci uspořádat v Roztokách, nezůstaneme v ničem pozadu.

 

Autor textu a fotografií: Stanislav Boloňský, město Roztoky

 

< ZPĚT